(00094) Edita Gensteinová (1978)

Z revue Souvislosti 4/2007 na mne spadla tato krásná báseň. Napadá mne, že ženská poezie je vždy větší či menší měrou o mužích, aniž by si všímala mužského světa. O vztazích, aniž by dokázala změnit ženskou perspektivu. Za těch několik vzácných výjimek díky...

Celý článek

(00093) Moc diletantů

Poezie může být záležitostí povznášející. Často je ovšem u nás spíše věcí rmutnou. Mnohdy ve mně vznikal neodbytný pocit, že tu českou, současnou, vlastně nikdo nečte. S výjimkou jejích autorů, takzvaných básníků, a jejich vydavatelů, z kterých se třeba vyklubou nakonec také autoři a všichni si čtou své básně navzájem, uzavřeni v bezvýchodném ghettu, a chválí se za ně. Navzájem.
Jako je tomu třeba v Brně, kteréžto je městem s největší hustotou básníků na kilometr čtvereční. Nemůžete zajít do hospody, aniž byste nějakého nepotkali. A ochotného hned vám ze své produkce něco odrecitovat. Pobídnuti nejspíš štědrou grantovou politikou či donedávna štědrým kamarádem-sponzorem dokáží básnit o čemkoli, aniž by to mělo nějaký smysl. A často jen, jak to pěkně řekl Brecht, oznamují, že déšť padá seshora dolů a že židle je židle, podobaje se malířům pokrývajícím stěny potápějící se lodi malebnými zátišími. Ale snad jsou podobná tvrzení přece jen trochu přehnaná. Kdo ví, v čem vlastně vězí krása a pravda a smysl poezie?

/Roman Sikora je redaktorem Literárních novin, v nichž odpovídá za rubriku Umění. Text vyšel v Literárních novinách 2008-4 na straně 16. Publikováno online 14.2.2008/

(00092) Gottfried Benn (1886-1956)

Nikdo ani z velkých lyriků naší doby nezanechal po sobě nikdy víc než šest až osm dokonalých básní, ostatní jsou možná zajímavé z hlediska autorovy biografie a jeho vývoje, ale takových, co jsou jen samy sebou, jen sebou září, které hluboce fascinují, těch je jen několik – a pro těchhle šest básní třicet až padesát let askeze, utrpení a boje.

/Problémy lyriky, 1951/